Směs italofox

Volare, Čau čau bambína, Všechny mám stejně rád
***********************************************

Stokrát už zdál se mi modrý a podivný sen,
vždy jsou v něm oči dvě vítr a blankytný den.
Vítr mě odnese vzlétnu a k hvězdám se blížím,
nevím zda v oblacích nebo v těch očích se zhlížím.

Voláre, oo, cantáre, oooo.
Až tam, kde vítr je sám, až ke slunci cestu teď znám.
Stačí dívat se chvilinku do modrých ohýnků, do očí milovaných.
A hned letím a vznáším se jako by vítr mě zdvih.
Srdce bez tíhy touží jen láskou a písničkou znít.

Voláre, oo, cantáre, oooo.
Kdo zvás co znáte tu slast, plout vesmírem zastavit čas,
kdo z vás by zas a pak zas, sám nepřál si takovou lásku mít.

Stebou se loučím, sbohem ti dávám,
navždy tě ztrácím, zůstávám sám.
Jak struny houslí smutek můj pláče,
vzpomínky kouzlí, pohádku nám.

I když se soužím, sbohem ti dávám,
i když tě ztrácím naposled mávám.
V tvých očích krásných, bolest je přec znát,
čau čau bambína, měl jsem tě rád.

Jsem z tebe úplně pryč, tak jen si mě znič Hanko,
tvůj úsměv ten mi vzal dech, a zas je v tom pech Blanko.
Já tucet dívek už znal, a v lásce mám dál manko,
proč jen z těch dívek jde chlad, když všechny mám stejně rád.

Vždyť dá-li člověk přednost jedné jediné,
hněv ostatních ho jak je známo nemine,
a i kdyby jen k jedné přál si lnout,
já nedokázal bych se rozhodnout.

René jsem zbožňoval rok, pak spletla mi krok Hela,
ta chtěla vdávat se hned, tak teď je můj svět Běla.
Já k tuctu dívek se mám a přesto jsem sám zcela,
snad je to moc na mě znát, že všechny mám stejně rád.