Láska je výtah

Jedeme vzhůru, jsme spolu ve výtahu,
tvářím se vážně, nebo mám aspoň snahu.
V duchu si říkám, že jsme tu jako v kleci,
není kam couvnout, to jsou mi ale věci.

Tenhleten výtah, ten má už svoje roky,
někdy se plouží, jindy zas dělá skoky,
někdy se kývá, tak jako ta věž v Pizze,
teď zhaslo světlo, a výtah zastavil se.

Láska si dělá co chce, krotitel nemá šanci,
láska je světlo i tma, když tma tak jako v ranci,
s láskou je dobře i zle.

Teď už nám začalo svítat, že láska je výtah,
co tě veze kam chce.

Láska si dělá so chce, přijde a zase zmizí,
láska je ticho i třes, zná svoji vlastní vizi,
láska je všude i zde, může ti ubalit ránu,
ač nemáš to v plánu, jenže lásce se chce.

Teď máme půlnoc, i když je odpoledne,
i potmě cítím, že mi tvář jaksi bledne.
V tom tichu toužím, slyšet zas něčí slova,
a jako dítě, svou ruku v jiné schovat.

Tiše ti říkám, s výrazem filozofa,
chvíli se vznášet, že není katastrofa.
Láska je výtah, co někdy staví v nebi,
i když se houpá, tak je v něm škoda nebýt. 


Láska si dělá co chce, krotitel nemá šanci,
láska je světlo i tma, když tma tak jako v ranci,
s láskou je dobře i zle.

Teď už nám začalo svítat, že láska je výtah,
co tě veze kam chce.

Láska si dělá co chce, přijde a zase zmizí,
láska je ticho i třes, zná svoji vlastní vizi,
láska je všude i zde, v duchu si říkám věty,
láska je výtah, co někdy končí v nebi.