Vlak na Dobříš |
Šestnácté století |
C G7 C Bože, jak to letí, v šestnáctým století byl na světě ráj. G7 C C7 Jezdili na koni, říkali si: Oni, když maj, tak si daj! F C D G7 Nikdo se nermoutil, nekrad a neloudil, každej byl na světě rád. C G7 C C7 Lidi si přávali, lidi si dávali na trumpety hrát. F C R: Chtěl bych se vrátit zpět aspoň o třista let, F tenkrát to bejvalo krásný, tenkrát byl jinačí svět. C Na lokte měřili, srdce si svěřili, tenkrát si lidi jen plácli F a pak si věřili. Kdo neměl protekci v rytířský konfekci žil zasmušile. Nebyly plátěný, byly jen drátěný beze švů košile. Bylo to fakticky veskrze praktický, když bylo všechno z plechu. Jakpak je rytíři, když ve svým krunýři má chytat blechu? R: Chtěl bych se vrátit zpět . . . Mladému rytíři když začne růst chmýří, dělá neplechu. K vánocům od táty dostane na šaty tři metry plechu. Dá si ho zválcovat, v brnění zpracovat, pak si v něm chladí nervy. Když se chce vymočit, tak na to musí mít klíč na konzervy. R: Chtěl bych se vrátit zpět . . . |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 15:24:16 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |