O pyšné princezně

V zemi kde prostí lidé nesměli zpívat a hrát 
se dívka krásná smutným zámkem prochází. 
V zemi kde ani děti nesměli nahlas se smát 
s králem nešťastným že dceru pýcha provází. 

Mladý král země sousední mocný a hodný byl 
na loutnu hrál jednou vyšel na pouť dlouhou 
aby choť svou o níž snil vyhledal, vyhledal. 

Dívka překrásná pyšná že krále odmítá 
on nazpět jako zahradník se vrací. 
S loutnou poupátko učí hrát píseň se rozléhá 
a v oknech zámku ozvěnou se ztrácí 

Hej jak to že zpíváš zahřmí král 
chceš hrdlem propadnout mrzí tě žít 
Pyšná princezna však zvolá: 
Ta kytka bude mou. Já chci ji mít.
Já chci ji mít 

Rozvíjej se poupátko nejkrásnější z květů 
od rána až do noci budeš vonět světu 

Druhé ráno kvítek uvadá
a ztrácí kouzlo své, přestává hrát 
Dívka pyšná smutku propadá a nový kvítek chce 
s pláčem jde spát, s pláčem jde spát 

Pýcha s něhou se nesnáší a chceš-li kvítek mít 
tak přestaň nosík zvedat uč se skomná být 
Tahle slova k ní pronáší s úsměvem zahradník 
a učí dívku s láskou štastně skromě žít 

Tak se slaví svatba veliká
a víno teče proudem, v zemi je máj 
Každý zpívá až se zalyká 
a kvítek cinká píseň, všichni ji znaj 
všichni ji znaj 

Rozvíjej se poupátko nejkrásnější z květů 
od rána až do noci budeš vonět světu 
Rozvíjej se poupátko nejkrásnější z květů 
od rána až do noci budeš vonět světu

Rozvíjej se poupátko nejkrásnější z květů 
od rána až do noci budeš vonět světu 
budeš vonět světu