Hradčanské hodiny

Hradčanské hodiny smutné bijí, když já jdu z hospody, vedu si ji,
vedu si ji, dá to práci, dveře mi nestačej v téj legraci,
vedu si ji, dá to práci, dveře mi nestačej v téj legraci.

Stará v tom momentu hned je vzhůru a hned má v kázání velkou túru,
já jen mlčím, koukám do tmy, na cele vyvstává horký poť mi,
já jen mlčím, koukám do tmy, na cele vyvstává horký poť mi.

Má stará má jazyk jako břitvu, ta vede statečné se mnou bitvu,
pořád jen tou hubou mele a já na ni koukám jako těle,
pořád jen tou hubou mele a já na ni koukám jako těle.

Strachy se schovávám pod peřinu, stará však nanovo má se k činu,
teprv začne válka práva, která se ukrotit ničím nedá,
teprv začne válka práva, která se ukrotit ničím nedá.

V ruce vám drží hůl ve své pýše, já hlavu vystrčil ze své skrýše,
tu me něco políbilo, až se mi v mých očích zajiskrilo,
tu me něco políbilo, až se mi v mých očích zajiskrilo.

Hradčanské hodiny proč jste bily, proč vy jste mou starou probudily,
víc nepůjdu do hospody, raděj se napiju z konve vody,
víc nepůjdu do hospody, raděj se napiju z konve vody.