Pražský pouťový a promenádní orchestr |
Zázraky Svatého Antonína |
V klášteře poutnickém ke slávě Hospodina, kaplička stávala Svatého Antonína. K svatému patrolu ze blízka, jako z dáli, nábožní poutníci procesí putovali. Před kaplí stáli dvě smuteční staré vrby, u níž se modlily ponejvíc staré baby. Za to však do kaple k Svatému Antonínu, chodily paničky, co snily pro rodinu. V té svaté kapličce kostelník sloužil mladý, ten s velkou ochotou udílel všem těm rady. Ve svojí komůrce, každičké která chtěla, Ukázal, poradil co a jak dělat měla. mezihra Zázrak se věru stal po čase s každou paní, neb Svatý Antonín vyplnil všechněm přání. Ty které chovali robátko ve svém klínu, dukáty nosily k Svatému Antonínu. Pojednou povídat začlo se v kraji všade, že v kapli poutnické dukáty někdo krade. V klášeře dávali pozor na darebníka, až chytli při činu mladého kostelníka. A když ho vyslýchat začali zbožní bratři, kostelník povídal, vždyť mě to zlato patří. Já dělal zázraky a vydělával zlato, vždyť Svatý Antonín nezmohl by se na to. dohra |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 19:46:48 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |