Sláma v botách

     G                              C 
1.   To Já vždycky žil jen v rámusu měst 
       G                        F      D 
     a milióny prošel jsem jich na mou čest 
     G                    C 
     nebudu lhát smíte se smát 
        G         D        G 
     já dál slámu v botách mám. 
                                         C 
     I můj krejčí povídá vy jste podivný typ 
       G                     F       D 
     a ukažte mi někoho, kdo umí šít líp, 
        G                               C 
     ať mám třeba frak, ať se do parády dám. 
        G         D        G 
     já dál slámu v botách mám. 
 
           D                    G 
Ref. Tohle dávno už vím, z toho úniku není, 
           D                  G 
     kdyby stal se i div, tak málo se změní, 
                                          C 
     vždyť vím, kdybych měl mít kdoví jaké jmění, 
        G         D        G 
     já dál slámu v botách mám. 
 
2.   Ten kdo potká mě, ten pozná hned, 
     jak málo se hodím pro ten nablýskaný svět, 
     čím to je, že ať dělám, co dělám, přísahám 
     já dál slámu v botách mám. 
     Já vím, že se ryba nesmí nožem jíst, 
     umím báječně psát, taky báječně číst 
     a čím víc se snažím, tím prozrazuju sám 
     já dál slámu v botách mám. 
 
Ref. Tohle... 
 
3.   Já se v městě narodil, tady žiju moc let, 
     ale s venkovanem odjakživa si mě každý plet, 
     proto jsem se dneska s tímhle svěřil právě vám 
     já dál slámu v.botách mám. 
     Chtěl bych se s někým vzít, ale pořád nemám s kým, 
     ono někdy nestačí mít sako jako manekýn 
     čím to je, že ať dělám co dělám přísahám 
     já dál slámu v botách mám. 
 
Ref. Tohle... 
 
4.   Teď už dávno je mi fuk, co si kdo povídá 
     když jsem takový tak prostě i s tím se dožít dá 
     nebudu lhát smíte se smát 
     já dál slámu v.botách mám. 
     Žiju jako venkovan v bytě nad hlavní třídou 
     to jsem já co si ho děti na zeď malujou křídou 
     a tak říkám všem i těm co ještě příjdou 
     já dál slámu v botách mám.