Lavičky

   
U třetí lavičky jsi vždycky stála
já jsem byl malej ty jsi byla malá 
my jsme se prali jenom kvůli tobě 
ty jsi se tomu všemu smála
otec rád slavil zbyla ti jen máma 
co se dá dělat to se někdy stává 
i v lepších rodinách než byla tvoje 
aspoň mám ten dojem

Vždy jsme se toulali až dlouho do tmy 
byli jsme všechno možný jen ne hodný 
sousedi nemohli nás mít rádi
a vašim to bylo volný
výchova ulice může být zrádná 
splete tě v tom co je a není pravda 
ale ty byla jsi si vždycky jistá 
dost brzo vylítla jsi z hnízda

Ví kdo ví kdo ví jen ty a já
kdo má kdo chce kdo nehledá
kdo z nás se dostal tam kam chtěl
možná se potkají dvě vzpomínky z kdysi

No a pak roztrhla se naše parta 
jo cesty životem to není sranda
obzvláště když jsme ještě malý 
a nemůžem se bránit
teď bych ti mohl pomoct je to jiný 
lavičky zmizely a ty s nimi
co jsme si na nich řekli oba víme 
snad jsme to z ještě neztratili

Ví kdo ví kdo ví jen ty a já
kdo má kdo chce kdo nehledá
kdo z nás se dostal tam kam chtěl

Ví kdo ví kdo ví jen ty a já
kdo má kdo chce kdo nehledá
kdo z nás se dostal tam kam chtěl

Možná se potkají dvě vzpomínky z kdysi