Fénix

     G          D/F#          C           G
1. Vlak smutně zahoukal, čas do klusu se dává,
   Ami7                 D         D7
   osud se rozběhnul a já to nevěděl,
    G           D           C          G
   marně jsem v okně čekal na volání "sláva!",
         Ami7                   D9      D7
   v nádražním bufetu pak jsem sám poseděl.

        G                D           Emi
R: Posílám ti pozdrav z dálky bláznivý
   C       Hmi            Ami7 D7
   a můj stín o tebe zakopává,
            G                D        Emi A7
   jsem tu sám, nad hlavou mraky šedivý,
      C          D7             G
   a bůhví, jestli se vrátím k vám.

2. Mládí se zdá jak sluncem prozářený ráno,
   sem-tam bouřka, ale to už k věci náleží,
   a nikdo neví, že je v předpovědi psáno,
   že se i před večerem někdy sešeří.

R:

3. Já přesto věřím, co v moudrých knihách bývá,
   i to, že naděje naposled umírá,
   a že se ten, kdo v duši spáleniště mívá,
   ze svého popela jak Fénix posbírá.

R: