Panenka hledi z okna ven

1. Byli čtyři kamarádi na vojně, sloužili ve Znojmě,
   chodívali na cvičiště z brany ven stejně den co den.

   Až vám takhle jednou,rázem hlavu zvednou,tam,
   kde stojí proti bráně dům,
   spatřili tam úsměvavé děvčatko jako lilium.

R: Panenka hledí z okna ven, když jdou vojáci z kasáren,
   ty její modré oči hledají,toho třetího na kraji.

   Panenka hledí z okna ven, říká si tamhle to je ten,
   co se mnou včera přede dveřmi stál, ten v srdci mém je generál.

2. Že to panna k zahození nebyla, všem se hned líbíla,
   jeden pro ni připravil hned básničku, druhý kytičku,
   ten třetí ji z lásky maloval obrázky,
   čtvrtý to večer odevzdal,
   a že sám ji žádný dárek nepřines srdce své ji dal.

R:

3. Bohužel byla to srdce se zhora cez pana majora,
   když vojáček nemá přesčas k vycházce,
   jo hned je po lásce.
   Vězení mám týden dostala bych kříže
   ten voják tam sedi nešťastně,
   kamárádi na dvorku mu zpívaji píseň dvojhlasně.

R: