Loučení

1. Vlak v dálce houká, 
   tak tady máš úsměv 
   co děláš ve dveřích 
   chci jít, chci jít.
   Tam na začátku byl 
   ten někdo kdo mě chtěl 
   a na konci jsi zbyl, co ještě říct, chci jít. 

R. Co dál co dál, nic už se nezmění, 
   takhle se to říká, prostě loučení. 
   Co mám to mám, to sotva vyměním. 
   Je za pět minut dvanáct, prostě loučení. 

2. A jdu v těch kolejích, nad hlavou slunce žár. 
   Co z kůže už mě svlík, co víc, co víc. 
   Já mít tak jízdní řád, pro těch mých očí pár, 
   dávno odpovím a dávno vím, co říct. 

R. Co dál co dál, nic už se nezmění, 
   takhle se to říká, prostě loučení. 
   Co mám to mám, to sotva vyměním. 
   Je za pět minut dvanáct, prostě loučení. 

Recitativ: 
   Kam jen s tímhle snem, který váží moc, 
   na co mám ho po kapsách jak den jak noc. 
   * Kam teď se dát * po dlouhých kolejích. 
   * Měls mi říct že mám zůstat,  
   * já nešla bych, nešla bych. 

3. Už hrajou song, jak vlak mě odváží 
   a po mě ani stín, měls chtít, měls chtít. 
   A tak ti nechávám to prašný nádraží 
   a svýho srdce půl a slova svý dál znít. 

R. Co dál co dál, nic už se nezmění, 
   takhle se to říká, prostě loučení. 
   Co mám to mám, to sotva vyměním. 
   Je za pět minut dvanáct, prostě loučení. 
   Za pět minut dvanáct, prostě loučení.