Morava

1. Oblá ňadra v jemných závojích
   zachvějí se z prvních doteků.
   Když svítá , když svítá.
   Z košilky se milá odstrojí,
   Svůdně krásná, šeptá mi: pojď!
   Z mých dlaní snídej, nestydí se nebrání.
   Dívka má. 

2. Když se v pevných pažích zahřívá,
   ranní dech mě sladce opíjí,
   révou, voní révou.
   Plodně nahá, trošku marnivá,
   se mi dává pro chvíli žní.
   K poledním hrátkám, nestydí se nebrání.
   Dívka má.

R. Už je loukou pokosenou,
   už se stává v poledne ženou.
   V žítných klasech dozrává,
   Morava má, Morava má.

3. Na polštář si večer odkládá
   z jemné mlhy blůzku utkanou.
   A stmívá, lampu stmívá.
   Cítím zralost plodů v zahradách,
   když mě svádí, už znám ten smích.
   Jak cinkot džbánků, nestydí se nebrání.
   Dívka má.

R. Už je loukou pokosenou.
   Úsvit dívkou červánky ženou.
   Vůní hroznů dozrává.
   Morava má, Morava má.