Franta Poupě |
Svatovítské zvony |
Když bloudím Prahou tak sám, častokrát se zadívám, na Petřín a krásný hrad, kudy jsem chodíval rád. Tam prvně má milá, mé oči zmámila, Petřín byl plný květů, já líbal rudých retů. Ty zvony svatovítské píseň vyzvání a na stráně petřínské padá svítání. Vodím tam mou milou osudem souzenou a zvony svatovítské zní nám ozvěnou. Vzpomeňte krásná pani na první zulíbání, tenkrát byl petrinsky háj pro lásku stvořený ráj. Když jsme se loučili, v kasárnách troubili, květ líbal slunéčka jas, Prahou zněl k nám zvonů hlas. Ty zvony svatovítské píseň vyzvání a na stráně petřínské padá svítání. Vodím tam mou milou osudem souzenou a zvony svatovítské zní nám ozvěnou. Ty zvony svatovítské píseň vyzvání a na stráně petřínské padá svítání. Vodím tam mou milou osudem souzenou a zvony svatovítské zní nám ozvěnou. |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 12:47:14 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |