Píseň o dedečkovi a babičce

Před domečkem v malé zahrádce, ze tmy voní růžička,

tam spolu žijou jako v pohádce, dědeček a babička.

Každý ráno děda vyžene babičce kozy ze chlívku

a když jí to pěkně udělá, babička uvaří mu polívku.



R: Až jednou budu starej doma hnít a žít jenom z důchodu,

   taky bych chtěl se svou bábou mít jó takovouhle pohodu.


Když dědeček dojí polívku, dá si hoďku šlofíčka,
babička mu zatím uvaří do hrnku trochu kafíčka.
Když se děda potom probudí z dýmky pákrát zabafá,
přitáhne si k sobě babičku a řádně jí prohmatá.

R: Až jednou budu starej doma hnít a žít jenom z důchodu,
   taky bych chtěl se svou bábou mít, hm, takovouhle pohodu.

Sotva večer slunko zapadne, města rozsvítí se světýlky,
dědeček babičku popadne a nese jí do postýlky.
Babička vyndá falešný chrup a musí se postarat,
aby děda, probůh snad, s plným šourkem nešel spát.

R: Až jednou budu starej doma hnít a žít jenom z důchodu,
   taky bych chtěl se svou bábou mít, jó takovouhle pohodu.

Kdo si myslí že snad dědeček, teď spokojenej půjde spát
tak ten nezná mýho dědečka a neví jak moc má to rád.
Dědeček jak Jůra vyskočí a našteluje babičku,
zezadu jak beček přiskočí a už jí laská světničku.

R: Až jednou budu starej doma hnít a žít jenom z důchodu,
   taky bych chtěl se svou bábou mít, hm takovouhle pohodu.

Před domečkem v malé zahrádce, ze tmy voní růžička,
tam žijou jako v pohádce dědeček a babička.
Hodiny už půlnoc odbíjí, spánek se hlásí o slovo,
až staroušci se ráno probudí, tak všechno začne nanovo. Jó.

R: Až jednou budu starej doma hnít a žít jenom z důchodu,
   taky bych chtěl se svou bábou mít jó takovouhle pohodu.

Jen se bojím, že až jednou budu starej doma hnít, tak na důchody nezbude.
A s ňákým dědkem, co je bez peněz, žádná bába nebude.

Pak u Paroubka zazvoním a před ním si ho vyhoním.