Robert Křesťan / Pavel Bobek |
Ještě není tma |
E A E Padají stíny, ale není kam se hnout. Nedá se spát ani zapomenout. H A G#mi E Mám pocit jako bych měl duši z oceli. C#mi H A E A že mé jizvy ani slunce nescelí. Není kam jít i když by bylo načase. Ještě není tma, ale stmívá se. Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích. Jako by za vším co je krásné bylo něco co bolí. Přišel mi dopis, tak milý, samý cit. Napsala prostě co měla na srdci. A já už ani nevím jestli ji poznám po hlase. Ještě není tma, ale stmívá se. Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu. Šel podél řeky až k břehům oceánu. Padl jsem na dno světa, níž než umím říct. A v lidských očích už nehledám vůbec nic. Jako by pravda byla vadou na kráse. Ještě není tma, ale stmívá se. Přišel jsem na svět a zemřu aniž bych chtěl. Všem se zdá že se hýbám, jenže jako bych otupěl. Jen stojím a myšlenky mi běží bůhvíkam. Už ani nevím před čím jsem utíkal. I motlitba mi zní jako vítr ve vlasech. Ještě není tma, ale stmívá se. Ještě není tma, ale stmívá se. |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 19:27:50 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |