Ztrácím tě

1. Proč uražený 
   odešels mi navždy někam daleko sám, 
   odkud návrat není, já se ptám.
   Mnou milovaný, rozhádaný
   život svůj si do rukou vzal,  
   nezvlád ho jízdou, nocí se hnal.
   Teď se bílý anděl k tobě sklání, 
   s tebou v náručí z mých dlaní, odlétá.

R. Ztrácím tě v tmách, ztrácím tě vím.
   Já tvou bílou stráž, prosím 
   mě ať vrátí tě sem, paprskem slunečním.

   Tak vstaň, měj mě rááád, 
   mě k zoufání se stýská.
   Ztrácím tě vším, ztrácím tě, vím.
 
2. Tak samota a vteřiny mi
   neúprosně i můj čas krátí, sem úzkostí ztrápená.
   Já příčinou jsem hádky naší,  
   pro kterou tvůj život mi zháší.
   Nejsem s tím, smířená.
   Přesto čekám že se ke mě vrátíš, 
   možná spíš, možná se trápíš, kdo ví, kdo zná.

R. Ztrácím tě v tmách, ztrácím tě, vím. 
   Já tvou bílou stráž, prosím
   mě ať vrátí tě sem, paprskem slunečním.

   Tak vstaň, měj mě rád, 
   mě k zoufání se stýská.
   Ztrácím tě vším, ztrácím tě, vím.
   Trápím se tím, ztrácím tě, vím.