Hezky od podlahy

Hospůdko, hospůdko malá, hospůdko začouzená, 
ty jsi mi mé mládí vzala, bylas mi přisouzená. 
Půlnoc když ponocný troubí, poslední pívo si dám. 
Potom si, hospůdko, nikdy nezastýskám, 
i když jsem na světě sám. 
Potom si, hospůdko, nikdy nezastýskám, 
i když jsem na světě sám. 

Dokolečka, dokola hlava se mi točí, 
když se na me dívají tvoje modré oči. 
Ty jsi jak ta růžička v našem sadě vzkvetlá 
a to moje srdíčko docela jsi spletla. 

Kdyby ty muziky nebyly, tak už jsem dneska měl tři víly. 
U každé růžovou zahradu, chodil bych s rukama dozadu. 
Ale ze pěkně mi hrávaly, děvčata na me jen mávaly, 
nic jsem si nenechal pro sebe, já si to nechci vzít do nebe. 

Hajá, hajá má holčička hezká, a já, a já marně volám dneska: 
Otevři svoje okénko, má hezká, milá panenko! 
Hajá, hajá má panenka malá. 
Otevři svoje okénko, má hezká, milá panenko! 
Hajá, hajá má panenka malá. 

Kapelo, zahraj tu polku hezky od podlahy, 
kapelo, zahraj ji hezký česky, vždyť jsme z Prahy. 
Tahleta plechová trumpeta ať troubí českou polku 
bez přestání až do skonání světa, 
ať troubí, že my nejsme k utahaní až do skonání světa.