Láska beznadějná (Neštastný pátek)

1. Kdyz jsi mě prvně poznal, říkal jsi: mám tě rád.
   Byl pátek, neštastný den, byl smutný listopad.
   Nad cestou lásky naší oblaka hořela
   a já jsem tvojím slibům tenkrát uvěřila.

2. Dvě léta milování, dvě léta krásných chvil,
   štěstí se na mě smálo, svět pro mě rájem byl.
   Ty jsi mně květy nosil, a šeptal vyznání,
   jak jsem se těšívala, na každé shledání

   mezihra

3. Třetí když podzim přišel, a s ním zas déšť a chlad
   ty jsi mně vzkázat nechal, že máš už jinou rád.
   Já jsem šla smutná domů, setmělou ulicí,
   tenkrát jsem prvně měla, slzičky na líci,

4. Proč pak to lidské štěstí, spoutat se nenechá,
   proč láska v každém srdci, bolest jen zanechá.
   Ta má se nenavrátí, co v pátek vzplanula,
   v pátek se rozhořela a v pátek zhasnula.