Ten chlap má koňskou náturu

       Ami                       G
1. Jednou na cestě prokletý mně jak v minulým století
    F           Emi               Ami
   zastavil tam uprostřed všech hrůz
              Bb E         Ami
   koňmi tažený rachotivý vůz,
                                   G
   kočí měl klobouk do týla, byl strnulý jak mohyla
      F              Emi          Ami
   a na kozlík mě k sobě klidně zval,
         C        H           Dmi           Ami
   měl zločinecký obočí, jen pohlédnout mi do očí
    F                    E G
   jako by se znenadání bál.

          Cmi                        D#  G#     D#
R: Ten chlap má koňskou náturu, dál drkotá náš vůz,
       C#        G#        D#    G#    D#
   je nebe plný purpuru a kola hrají blues,
       Cmi                   D#    G#      D#
   má ve znamení podkovu a trochu drsnej styl,
    C#           Cmi             Bb                     F
   buďto mu oči vyklovu, nebo chtěla bych, aby se mnou žil,
                Ami
   aby se mnou žil.

2. Ve městě když mi sbohem dal, na voze rakev urovnal
   a mně přestalo strachy srdce bít,
   kopyta koní slyším ještě znít,
   pak půlnoc věže odbily a ticho bylo za chvíli
   černej kocour přeběh' náměstí,
   ať byl to třeba ďábel sám, já účty s ním si vyrovnám
   a počkám znovu na tom rozcestí.

R: