Marián Vojtko |
Déšť mi tenkrát smáčel tvář |
Kapky deště, každá zvlášť, jsou pro mě krutou vzpomínkou, jak lásku vystřídala zášť, lásku mou a lásku tvou. Dééšť mi tenkrát smáčel tvář, když jsem volal jméno tvéé snad do všech stran. Dééšť, ten věrný přítel náš náhle zněl jak nářek hran. Kapky kanou na můj plášť, slzy lásky ztracené, když je z úst mých neslíbáš, mám srdce navždy zlomené. Dééšť mi tenkrát smáčel tvář, když jsem volal jméno tvéé snad do všech stran. Dééšť, ten věrný přítel náš mi stále zní jak nářek hran. Vzpomínám. Vzpomínám. Vzpomínám. Vzpomínám. Vzpomínám, lásko má, vzpomínám. Á á á á á á á á á á á á á á á á á Á á á á á á á á á á Vzpomínám |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 19:15:51 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |