Markéta Poulíčková |
Jen jednou |
Haha, hmmm. Až jednou budem stát v tichu z vyslovených pololží a polopravd svých. Přejdou nám po tváři chladně bosou nohou vodnáři osamělý. Tím chtěj nám říct. Jednou stálí, jednou v dáli, jednou z kůže si můžem číst. Brány do duše otevřít, jen jednou máme žít. Jednou mít strach, zase mít rád, srdce lásku chce použít. Brány do duše otevřít, jen jednou máme žít, jen jednou budem žít, jen jednou budem žít. Až jednou na klíně s těžkou hlavou svedem debaty o vině své. Z pleády pocitů odevzdám klíče od bytu, o tom vím své. Tím já chci říct. Jednou stálí, jednou v dáli, jednou z kůže si můžem číst. Brány do duše otevřít, jen jednou máme žít. Jednou mít strach, zase mít rád, srdce lásku chce použít. Brány do duše otevřít, jen jednou máme žít, jen jednou máme žít, jen jednou budem žít, žít, žít, žít. Tím já chci říct. Oooou. Uuuuuuh. Jednou stálí, jednou v dáli, jednou z kůže si můžem číst. Brány do duše otevřít, jéééé, óooh, jéi, jéi, jééé. Jednou stálí, jednou v dáli, jednou z kůže si můžem číst. Brány do duše otevřít, jen jednou budem žít, jen jednou máme žít. |
Vytištěno dne: 22. 11. 2024, 02:44:49 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |