Modřínů háj

Je zimní den sníh oblétá,
jak tisíc bělásků.
I zem je bíle osetá,
sníh padá do vlásků.
Do vlasů té, co mi ujíždí,
už sedá do saní.
Její koník má krok hlemýždí,
přesto mizí za strání.

Modřínů háj, modřínů háj,
s bílou pokrývkou,
modřínů háj, modřínů háj,
se díval, za dívkou.
On to ví, on to zná,
jestli vrátí se sem k nám.
Modřínů háj, ten mi poví, kde ji mám.

Ta cesta, kterou odjela,
je dávno zavátá.
Snad je jen tak nesmělá,
proto zpátky nechvátá.
Láska má je bázlivá,
má strach jet v závějích.
Zimy jdou, let přibývá,
už vlasy mám jak sníh.

Modřínů háj, modřínů háj,
s bílou pokrývkou,
modřínů háj, modřínů háj,
se díval, za dívkou.
On to ví, on to zná,
jestli vrátí se sem k nám.
Modřínů háj, ten mi poví, kde ji mám.