Karel Kahovec / Ivan Hlas |
Daleko od Slunečních skal |
Barevný kouzlo za obzor sklouzlo, černí ptáci zakryli kraj. Vlci táhnou od lesů, divnej oheň v očích a vzdálenej je ráj. Jdu proti bouři, oči už mhouřím, je daleko od Slunečních skal. A možná, že už nečeká, jsem mistr prázdnejch dlaní, jen chvíli jsem se pral. Krásnej sen, co se mi ráno zdál, krásnej sen, kterej mě táhne dál. Jemně se usmíváš, co mi asi dáš? Solo Měsíc je v půli a v kotlíku smůly, bludnej kořen přes cestu mám. Mlha, cizích útesů, moje kroky stočí a dál už sem jel sám. Někde tam v dáli, se pod skálou válí, ten prstýnek, co chtěl sem ti dát. No tak už mě nečekej, koně běží rosou, já budu dlouho spát. Krásnej sen, co se mi ráno zdál, krásnej sen, kterej mě táhne dál. Jemně se usmíváš, co mi asi dáš? Jemně se usmíváš, co mi asi dáš? co mi asi dáš? |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 15:32:56 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |