Mlýn klape svou

On:  Baruško má zlatá, tu mě máš,
     ukaž, jak se pěkně usmíváš.

Ona: Jak se můžu usmívat,  ty zvědavý.
     Žít v kleci mě nebaví.
     Už jsme mohli chystat svatbu.

On:  Svatba bude třeba zrána.

Ona: Nepomůžou slova planá, 
     nemám klíček od dveří.

On:  Milá má.
Ona: Milý můj.

Oba: Mlýn klape svou, svou prastarou.
     Klapy klapy, když jsou chlapy,  jak maj být,
     klapy, klapy, tak se príma musí žít.

Poslouchej,
mlýn klape svou,
svou prastarou,
klapy, klapy, ať to čápy nesou dál,
že je Honza šťastnej, i když není král.

Tak koukej,
nevzdychej, nefňukej, pojď se smát,
svět není zlej, jen právě akorát,
ať žiješ s Baruškou nebo s tou, co máš rád,
řekni si hej, je právě akorát.

 On: 	Zde je pomoc snadná, uvidíš,
kde byla mříž chladná, není již,
teď se usměj, Baruško má.

 Ona: 	Honzo, Honzo, Honzovatej.

 On: 	Už jsem z toho mourovatej.

 Oba: 	Chcem být naší louce blíž.

 On: 	Milá má.
 Ona: 	Milý můj.

 Oba: 	Mlýn klape svou,
svou prastarou,
klapy, klapy, ať jsou kroupy nebo mráz,
klapy, klapy, to dnes netýká se nás.

Pracovat, prostě žít napořád.
Říci si jen, to máme krásný den.
Stačí jen trochu chtít umět žít akorát.
Říci si jen, to máme krásný den.

Mlýn klape svou,
svou prastarou,
klapy, klapy, když jsou chlapy, jak maj být,
klapy, klapy, tak se príma musí žít.

Tak koukej,
nevzdychej, nefňukej, pojď se smát,
svět není zlej, jen právě akorát,
ať žiješ s Baruškou nebo s tou, co máš rád,
řekni si hej, je právě akorát.

Mlýn klape svou,
svou prastarou.