Chrousti

V hospodě sedím u stolu, když přijde ke mně chlap

Řekne: Já jsem Jíra z maršova, a podá jednu z tlap

Jak na něj chvíli koukám,

zdá se mi, že ho znám

Ale že si nejsem jistej, tak hned zvědavě se ptám



R: Hele, vy prej u vás žerete chrousty

   S krovkama a syrový

   K obědu že jich zbodnete spousty

   V okolí každej ví



Dodneška marně vzpomínám, co říct mi na to měl

Po tý ráně židlí jsem to všechno nějak zapoměl

Jen ještě dneska cejtím, jak na břiše mi stál

Když hospodou se jeho něžnej hlásek rozléhal



R: Já ti dám, že u nás žereme chrousty

   S krovkama a syrový

   K obědu že jich zbodneme spousty

   Velký kulový



Od krve z mýho nosu když si ruce ušpinil

Viděl, že má dost, a zbaběle mi pole viklidil

A zatímco si kosti a zuby počítám

Doma u stolu ho žena právě mile přivítá



R: Sláva, konečně táto že domů jdeš

   Chrousti už jsou studený

   Dneska si na nich pošmakuješ

   Jsou vypasený



R: Z toho kouká tvrdý poučení

   Že kdo chroustá chrousty rád

   Ten kamarádství neocení

   Chtěl by se jenom prát