Vlak jede krajinou

Na nádraží křižuje se řada kolejí, 
vod dlouhýho čekání mě nohy bolejí. 
Poslední vlak vodejel a všichni vodešli 
a my jsme se s mojí milou rozešli. 

Vona ještě naposled mně ruku podala, 
její slova "sbohem buď" do srdce bodala, 
pak mi někam zmizela jak slunko do voblak, 
a já čekám, až pojede příští vlak. 


Vlak jede krajinou, já jedu za jinou, 
já jedu za jinou, ale nevím kam. 
Až někde zastavím, náruč svou nastavím, 
náruč svou nastavím, abych nebyl sám. 

Ještě včera chtělas mi svoji ruku dát, 
ale dneska řeklas mi, že se musíš vdát, 
a proto není to mou vinou, že jedu za jinou, 
že jedu za jinou, třebas tě mám rád. 


Ve vlaku už nejsem sám, je nás tu asi pět 
a já pořád ještě doufám, že se vrátíš zpět, 
už je pozdě, vlak vodejel někam do polí, 
a ty myslíš, že mě srdce nebolí. 

Sedím tady vopuštěnej jako v žaláři, 
tobě je to jedno, ty jdeš s jiným k voltáři, 
však já taky namluvím si jinou nevěstu, 
hned tu první, co mi přijde přes cestu. 


Vlak jede krajinou, já jedu za jinou, 
já jedu za jinou, ale nevím kam. 
Až někde zastavím, náruč svou nastavím, 
náruč svou nastavím, abych nebyl sám. 

Ještě včera chtělas mi svoji ruku dát, 
ale dneska řeklas mi, že se musíš vdát, 
a proto není to mou vinou, že jedu za jinou, 
že jedu za jinou, třebas tě mám rád. 


ORCHESTR 


Vlak jede krajinou, já jedu za jinou, 
já jedu za jinou, ale nevím kam. 
Až někde zastavím, náruč svou nastavím, 
náruč svou nastavím, abych nebyl sám. 

Ještě včera chtělas mi svoji ruku dát, 
ale dneska řeklas mi, že se musíš vdát, 
a proto není to mou vinou, že jedu za jinou, 
že jedu za jinou, třebas tě mám rád.