Žít, jen žít

Rec.:
Viděl jsem v životě plakat mnoho lidí. Někteří plakali ze žalu, jiní - těch bylo méně - radostí. Také jsem potkal ty, kteří naříkali nad světem, nesmyslností života a Bůh ví, nad čím. Těch jsem se vždycky chtěl zeptat: proč pláčete nad cibulí ? Jejich nářek mi připadal stejně planý a nesmyslný.

D                      A
Já, dokud vnímám říční proud,
          A7              D
já, dokud v trávě chci se zout,
H7                   Emi
já, dokud vím, co je výlet do mraků,
A7                   D            E7      A7        
já, dokud znám krásu dívčích rozpaků, rád žiju.

D                         A
Já, dokud smím se v lásce splést,
          A7           D
já, dokud toužím skálu slézt.
G
Já, dokud v hlavě nosím 
       E7       D     H
zmatek z krásné písně kosí,
Emi          A7             D     A7
vím, že svůj život chci dál nést.

D        D4       D                    A
Žít, jen žít, jen žít já věčně bych si přál.
A        A6       A7                  D
Žít, jen žít, jen žít a nestárnout už dál.
          D7   G            E7
Žít a oči mít, žít a slunce vzít
A        A7           D
a dát ho ptákům za chorál.

(o 1 tón výš) 

Já, dokud mívám ze snů šál,
já, dokud toužím znát, co dál.
Já, dokud vím, že zas soumrak znachoví,
já, dokud vím, že jsem stále bláhový, rád žiju.

Já i když občas mívám pád,
já chtěl bnych žít už napořád.
Já o to stále prosím, 
dokud svojí hlavu nosím,
já dobře vím, že žiju rád.

Žít, jen žít, jen žít já věčně bych si přál.
Žít, jen žít, jen žít a nestárnout už dál.
Žít a oči mít, žít a slunce vzít
a dát ho ptákům za chorál.

Žít, jen žít, jen žít já věčně bych si přál.
Žít, jen žít, jen žít a nestárnout už dál.
Žít a oči mít, žít a srdce vzít
a dát ho ptákům za chorál.

E         E7   A            F#7
Žít a oči mít, žít a slunce vzít
H        G#mi C#7 F#mi H7 A  E
a dát ho ptá -kům za   chorá-ál.