Bílá paní

Hmi, Emi, G, D, F#mi, Hmi, Emi, F#mi ..

      Hmi   Emi        G   D  F#mi Hmi   Emi  F#mi
Dívka bledá ze starého hradu, co vychází nocí na cimbuří.
Pokoj hledá a nenachází, bílý závoj zavlaje na věži.
Záhadnou svou mocí čelo chmuří, její závoj nezamrazí.

            Hmi        F#mi      A        E
R: Kdo chce znát bílou paní přeruší noční spaní,
          Hmi       F#mi      E
   kdo má rád bílou paní, ten vytuší...

F#mi                                            E
Smutek z jejích nočních procházek po rozpadlých zdích,
F#mi                                      G      F#mi
smutek vynucených vycházek po zaprášených síních.
Měsíc bledý velikou má vadu, svitem nezahřeje, jenom chladí.
Smutně hledí, bez úsměvu, ozvěna kroků utichne v protěži.
A vítr nezavěje, nepohladí, drsnost roků bez prodlevy.

R: Kdo chce znát...

         F#mi    F#mi/E F#mi
Když pak stojíš v mým  zákoutí
           E
s pohledem do kraje z gotického okna,
    F#mi  F#mi/E F#mi
tak málem tě to zarmoutí,
              E
že vítr vlasy rozevlaje u gotického okna.
     F#mi                       E
Tvůj smích ji probudí z denního spánku neviditelná pro nás.
F#mi                            E
Její dech nás zastudí zachvěním vánku, neviditelná pro nás.
F#mi                 E, F#mi
Už nechce být duchem, už nechce být sama,
E
nechce být smutná, tak moc ji to schází.

                     Hmi    F#mi             A   E
R: Z krve a citů, má lásko, nesmíš být bílou paní,
   lásko, nesmíš být bílou paní.
   Má lásko, nesmíš být bílou paní,
   lásko, nesmíš být bílou paní,
         A   E       A   E
   bílou paní, bílou paní...