Nautilus

C           G        Ami
Kdo ví, kde odpočívá Nautilus,
C           G             F
kdo ví, kde skončil svoji dlouhou pouť.
Emi         G    D      Emi
Kdo ví, kde naposled se potopil
Emi         D      Ami
a nikdy víckrát už nevyplul.


(Snad) Mäelström jej hýčká ve svém náručí
a v něm hlavu plnou zázraků
Nemo, kapitán, když mi poručí,
já vidím do lidí jako do vraků.

Vidím na tisíc vzácných pokladů,
které jen stěží někdo vyloví,
leží tam v troskách stranou pohledů,
na místech, o kterých se nikdo nedoví.

V hloubkách, kde může plout jen Nautilus,
20 000 mil pod mořem myšlení,
v troskách vašich duší a na dně slz je poklad,
který stěží někdo docení.

Na den tak vypůjčit si Nautilus,
stačím je jistě všechny zachránit
a očistit je od chaluh a od medúz a chobotnic
a nánosy bahna z nich odstranit.

A vzíti tu truhlu stříbrem kovanou
a víko klíčkem písní odemknout,
rozdávat lásku uvnitř schovanou až do dna
a potom zas dále plout.

Projít se Atlantidou křížem kráž,
vyrvat času, všechno, co nám zatajil,
najít staré mapy, bez nichž se nevyznáš,
tam v krajinách svého mozku na chodbách žil

A tak jak Nemo řídil Nautilus,
špatné a zlé pohřbít ve vlnách,
namířit příď do kýlu hrůz a nechat mořský proud,
aby je navždy splách.

A vzít z nich jen věci lidem potřebné,
jen soudek s dobrým vínem hloubavým,
jen smích pro malé děti nezbedné,
pro které to vlastně všechno vyprávím.

Stačí jen znovu najít Nautilus
a přístav, který znovu opustí,
tajuplný ostrov leží v každém z nás
a pan Jules Verne mi to jistojistě odpustí.

On ví, kde odpočívá Nautilus,
on ví, kde skončil svoji dlouhou pouť,
on ví, kde naposled se potopil
a nikdy víckrát už nevyplul.