Píseň o malíři

Bydlíval u nás v podkrový 
voníval terpentýnem 
a že byl malíř to se ví 
občas byl cítit vínem 

Rostly mu vousy trosečníků 
ztracených v prostřed vlastní země 
v očích jak v šachtě do světlíku 
každý se ztrácel jako ve tmě. 

Maloval lidi z okolí, 
všechny jsme dobře znaali, 
jenže když malíř dovolí, 
tak sme je nepoznaali. 
tak sme jé nepoznali 

Pane malíři, co vás to vede, 
proč chcete malovat 
jen tváře šedé 
do očí zlost a strach, 
nenávist se závistí 
pane malíři, 
to se vám přece vymstí. 

Pane malíři ulice reptá, 
proč chcete malovat 
co se jen šeptá, 
co se jen po straně šeptá, 
la la la la la 
la la la la la la la 
la la la la la la la 
la la la la la la la 

Kdo chce být doma prorokem 
raději ať řekne ámen, 
malíři často do oken 
z ulice vletěl kámen. 

Kdo čeká chválu současníků 
ztratí se v prostřed vlastní země, 
malíře kdosi na chodníku zmlátil 
a potom zmizel ve tmě. 

Říkají lidé z okolí, 
že dostal správnou leekci, 
já však, když malíř dovolí, 
souhlasit s nima neechci. 
souhlasit s nima nechci 

Pane malíři, 
co vás to vede, 
proč chcete malovat 
jen tváře šedé 
do očí zlost a strach, 
nenávist se závistí 
pane malíři, 
to se vám přece vymstí. 

Pane malíři ulice reptá, 
proč chcete malovat 
co se jen šeptá, 
co se jen po straně šeptá, 
la la la la la 
la la la la la la la 
la la la la la la la 
la la la 

Zamknul se ve svém podkroví 
sám se svým terpentýnem 
když potom vyšel to se ví 
sám sobě mohl být stínem 
pod paží nesl na provázku 
portrét tak zvláštní divné krásy 
zmohla jsem se jen na otázku 
kdo pak to je kde žije asi 

Vydal se tiše do mrazu 
větu jež spát mi needá 
člověka k svému obrazu 
v ulicích teprv hleedá 
člověka k svému obrazu 
v ulicích teprv hleedá 
člověka k svému obrazu 
v ulicích teprv hleedá 
v ulicích teprv hledá 
la la la la la 
la la la la la la la 
la la la la la la la 
la la la la la la la